Investiční stříbrné slitky.

NETRADIČNÍ KOVY V MINCOVNICTVÍ (2)
Palladium, titan, niob, tantal, mangan a rhodium

Platina si dokázala vydobýt své místo na slunci již v 19. století, zatímco kovy zmiňované v tomto článku se ke slovu dostaly o něco později. Jako první byl při ražbě mincí použit mangan, který se stal součástí slitiny 5 centů USA během druhé světové války. Rozvoj technologií ve 2. polovině 20. století umožnil mincovnám experimentování s dalšími netradičními kovy při ražbě pamětních a investičních mincí.

Palladium
Palladium izoloval v roce 1803 anglický chemik William Hyde Wollaston a pojmenoval jej podle planetky Pallas objevené roku 1802. Jedná se o ušlechtilý, odolný, kujný a tažný kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý, který společně s rhodiem a rutheniem patří do skupiny lehkých platinových kovů. Zásadního využití se palladium dočkalo v chemickém průmyslu, kde je používáno jako velmi účinný katalyzátor a společně s platinou se využívá i v katalyzátorech výfukových plynů u automobilů. Poměrně rozšířené je využití palladia v dentálních slitinách se stříbrem, které slouží jako náhrada dražších slitin na bázi zlata.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2018.

Varianty haléřů Ludvíka Jagellonského
Každý sběratel se dříve nebo později dostane do stavu, kdy každá nová mince, která přibude do jeho sbírky, není nového typu, či varianty.

Proto, aby se vyhnul opakovaným nákupům té samé mince, je časem nucen si vytvořit seznam známých typů, či variant. Pokud je pro jeho sběratelský obor dostupná dostatečná literatura, může se považovat za šťastlivce. Pokud tomu tak není, je nucen různě vyhledávat v dostupných publikacích, časopisech atd. informace, které by mu pomohly orientovat se v dané problematice.

Žel bohu v oblasti středověkého mincovnictví je až na pár světlých výjimek odkázán na různé úryvky z článků atd. Proto jsem se rozhodl pro svou snadnější orientaci v této problematice, vytvořit seznam dosud známých variant haléřů Ludvíka Jagellonského. Seznam obsahuje cca dvacet penízků, díky čemuž není možné tento dokument považovat za typologii. Jedná se o soupis obrázků, na které jsem narazil v knihách, na webu naší pobočky ČNS pražské groše, či v soukromých sbírkách.
Vyšel jsem z podle mne výborné práce K. Castelina1, přidal Smolíkovy Pražské groše2, Háskové – Chaurovu sbírku3 a Šmerdovy Mince zemí Koruny České4. Dále jsem doplnil fotografie nových typů, které se nacházejí v soukromých sbírkách. Ke každé minci, je fotografie, případně kresba (pokud nemám fotografii daného typu k dispozici). Pokud neznám prokazatelnou fotografii dané mince, považuji typ jako neověřený.
Na začátek ještě musím zmínit jednu drobnost. Tou je přiřazení typů podle K. Castelina, protože zde by mohlo dojít k nejasnostem. Pro odkazy jsem použil číslování typů podle jeho článku v Numismatickém časopise Československém, protože je podrobnější, než jeho číslování v Grossus Pragensis.5

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU