Dukáty České Republiky.

Jizerský most 5000 Kč 2014
V září 2012 vyhlásila ČNB veřejnou soutěž na sedmou zlatou minci z cyklu Mosty.

Jejím tématem byl Jizerský most na trati Tanvald – Harrachov. Soutěže se zúčastnilo 17 výtvarníků, kteří předložili celkem 29 návrhů budoucí mince. Vyhodnocení soutěže uskutečnila Komise pro posuzování návrhů na české peníze dne 30. října 2012 v České národní bance. Přítomna byla také stálá odborná poradkyně pro cyklus Mosty Ing. arch. Eva Dvořáková z Národního památkového ústavu.

Předložené návrhy hodnotila komise v rámci tří soutěžních kol. V prvním kole bylo vyřazeno 8 sádrových modelů. Důvodem pro jejich vyřazení bylo především nedostatečné vystižení podoby či funkce Jizerského mostu, případně výtvarné nedostatky v kompozici, modelaci či písmu. Ve druhém kole získalo odměnu 15 návrhů, které se vyznačovaly vyšší úrovní výtvarného zpracování a tematicky lépe odpovídaly zadanému tématu.
Do třetího kola postoupilo šest návrhů, které nejlépe vystihovaly podobu Jizerského mostu a jejich výtvarné provedení bylo na nejvyšší úrovni. První cenu získal návrh akademického malíře Vladimíra Pavlici za dokonalé vystižení mostní architektury, neobvyklou kompozici obou stran a originální použití pozitivního a negativního typu písma. Druhou cenu obdržel návrh akademického sochaře Zbyňka Fojtů za soulad obou stran a zdařilé vystižení zadaného námětu. Třetí cenu komise udělila návrhu pana Luboše Charváta za celkově kvalitní zpracování návrhu jak z hlediska výtvarného, tak námětového.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.

Heraldika na mincícha medailích (7)
Baroko – dynamické, komplikované, reprezentativní

Pozdně renesanční erby jsou proti předchozím složitější, jak svým heraldickým scénářem, tak výtvarnou formou. Nový sloh, baroko, měl ale ještě prohloubit a dovršit vývoj v tomto směru. Na sdělnost heraldiky tedy čekala zatěžkávací zkouška. Zároveň se stupňovala expresivita barokních erbů, jak v plasticitě, tak v liniích.

Na rozlehlém staveništi paláce, kterému padla za oběť řada malostranských domů, se v létě roku 1624 radili dva muži. Zedníci a políři je opatrně obcházeli. Dobře věděli, že jednomu z nich, Albrechtu z Valdštejna, není radno zkřížit cestu. Ten se ale zcela věnoval svému společníkovi, což byl f lorentský architekt Giovanni Battista Pieroni. Vévoda se k němu choval s neobv yklým respektem, nikoli však bez důvodu. Ital mu přinášel stavební novinky ze své vlasti a Valdštejn toužil, aby jeho sídlo bylo působivé po všech stránkách. Dnes už víme, že jejich spolupráce byla plodná. Sala terrena v palácové zahradě je toho dokladem a Valdštejnský palác je jednou ze staveb stojících na samém počátku barokního slohu v naší zemi.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU